KNIHOVNA

část 1.    část 2.


obyčejná 1

svítící 2

za tmy 3

*24.*
Světlušky - podruhé

Světluška menší - Lamprohiza splendidula

Již dříve - na *2.* - sem bylo dáno povídání o světluškách, tak přidávám i fotky, které jsou "nasvíceny" baterkou. Světluška je nenápadný a obyčejný brouk (1), když se na ni díváme shora. Světélkující orgán má na zadečku zespodu v dolní části (2), ale i tak je za tmy, když letí, krásně vidět. Až si rozkliknete kombinaci foto (3), zkuste si na fotku myší najet a zase odjet.




lov 1

úlovek 2

schován 3

oběd 4

*23.*
Lovec nejen na jehličí

Střevlík kožitý - Carabus coriaceus

Patří mezi největší u nás žijící střevlíky, měří okolo 4 cm. Vyskytuje se nehojně převážně ve smíšených lesích (1). Je hodně žravý, dravý, ale nepohrdne ani zralými ovocnými plody. Má zakrnělá spodní křídla, běhá po zemi a loví drobnější živočichy. Tento ulovil housenku (2) a snažil se s ní dostat pod jehličí (3), kde ji chtěl spořádat. Jenže má touha pořídit fotku při jeho obědě jej nakonec přivedla k tomu, že ji začal požírat aniž by se schovával (4).




kresba 1

tykadla 2

*22.*
Dlouhá tykadla

Adéla pestrá - Adela degeerella

V poměru ke svému tělu má asi nejdelší tykadla u nás žijící tento motýlek s proužkou na křídlech (1). Délka křídel je okolo 1 cm a tykadla u samečka (2 vlevo) jsou dlouhá 4x víc než křídla, u samičky (2 vpravo) jsou tykadla mnohem kratší. Tento druh patří do malých motýlů - Mikrolepidoptera a žije většinou v řídkých listnatých lesích blízko vodních toků. Hostitelskou rostlinou pro housenky je Sasanka hajní. Druh není vzácný a tak se s ním občas můžeme setkat.



*21.*
Trochu fyziky

Když se na dvou odlišných místech stanou dvě různé události, podle čeho určíme, která se stala dříve a která později? Nebo se staly zároveň? V našich podmínkách na Zemi je to jednoduché. Když se však podíváme na různá místa od Země ke Slunci (další vesmír pomineme), pak to už tak jednoduché není, výsledky mohou být rozdílné, záleží kde se právě nacházíme.
Obrázek slouží v oblasti fyziky jen ohledně pořadí událostí, vliv ostatních veličin není brán v úvahu.



Máme čtyři pozorovací místa - stanoviště, označené fialovou barvou. Všechna mají "stejně nastavené hodiny - je 8.55 hodin". Předpokládejme, že ve "stejný časový moment - 9.00 hodin" na Zemi 1 vybuchne sopka a na Slunci 3 vznikne sluneční skvrna. Informace o těchto událostech letí rychlostí světla. Stanoviště č. 2 má za úkol vystřelit zelenou světelnou raketu, když uvidí výbuch sopky a červenou světelnou raketu, když uvidí vznik sluneční skvrny. Závěrečné zprávy o pořadí proběhlých událostí se budou podle jednotlivých stanovišť lišit:

Stanoviště č. 1
9.00.00 hodin = výbuch sopky
9.06.40 hodin = zelená raketa
9.08.20 hodin = sluneční skvrna a červená raketa
Stanoviště č. 2
9.00.00 hodin = nic
9.03.20 hodin = výbuch sopky a zelená raketa
9.05.00 hodin = sluneční skvrna a červená raketa
Stanoviště č. 3
9.00.00 hodin = sluneční skvrna
9.08.20 hodin = výbuch sopky a zelená raketa
9.10.00 hodin = červená raketa
Stanoviště č. 4
někdy okolo 9.11 hodin byl ve stejný okamžik výbuch sopky na Zemi a vznik sluneční skvrny na Slunci;
časy zelené a červené rakety se mi nechtělo počítat :-)

Všechna stanoviště mají pravdu, musíme vždy určit souřadnice našeho pozorování. Takováto uvažování už začínají zasahovat do teorie relativity, kde se můžeme setkat i s dalšími zajímavostmi.



*20.*
Jarní rostliny
 
Patřím mezi ty, kteří vyhlíží po zimě přicházející jaro, aby se kochali probuzenou přírodou. Při toulkách se na nás místy usmívají kvetoucí jarní rostliny a tak se u některých na chvíli zastavíme. Nemusíme chodit nijak daleko, v současnosti skoro jen na zahrádkách kvete známá sněženka podsněžník (1) a také bledule jarní (2) - ta roste i na loukách. Tam najdeme i orsej jarní (3). Všechny tyto tři druhy jsou jedovaté. Na vlhčích loukách hojně roste méně známý křivatec žlutý (4), ale i známý devětsil lékařský (5). V listnatých lesích uvidíme plicník lékařský (6), jehož květy mění barvu z fialové na modrou. Jedovatými rostlinami jsou jaterník podléška (7) a sasanka hajní (8). Naší pozornosti by mohla uniknout drobná dymnivka plná (9), také jedovatá, však hojně navštěvovaná čmeláky a zvláště dlouhososkami (na foto), které se jen květu trochu přidržují a sají za letu na místě. Květenství lísky obecné (10) tvoří samičí květy s červenými bliznami a samčí květy uspořádané do jehnědy. Včely navštěvují nejvíce květenství různých druhů vrb (11) známých jako "kočičky". Z jehličnatých stromů zajímavě kvete modřín opadavý (12), žluté je květenství samčí, červené samičí z kterého později vznikne šiška.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
Jarních rostlin je samozřejmě více a stojí za to je objevovat a poznávat...



*19.*
Pod pokličkou

Uplynulý rok jsem nafotil v přírodě víc, než je zde umístěno. Když nepočítám fotky vyloženě nepovedené, tak to jsou některé nedoostřené, a některé, ke kterým se mi nepodařilo dofotit další podrobnosti. Tak nahlédněte pod pokličku různých záběrů či momentek - fotogalerie ROK 2005.



*18.*
k orientaci 1

DETAIL

z boku 2

DETAIL

trochu více 3

DETAIL

Zimní souhvězdí

Orion

Říká se, že je to jedno z nejkrásnějších souhvězdí (1). Je viditelný z obou polokoulí naší Země a u nás jen od podzimu do jara. To, čemu říkáme všeobecně souhvězdí, ve skutečnosti souhvězdí není, jen si tak ulehčujeme orientaci na noční obloze. Pokud bychom se podívali na "souhvězdí" Orion někde ve vesmíru z boku, viděli bychom jiné rozložení těchto hvězd (2 obrázek je o 90 stupňů otočený, ale pro názornost to stačí). Vrátíme se zpět na naši Zemi, zůstaneme u souhvězdí a zkusíme je na obloze najít. Nachází se mezi těmito souhvězdími: Blíženci, Býk, Eridanus, Zajíc, Velký pes, Jednorožec, Malý pes. V těchto souhvězdích (mimo Eridanus, Zajíc a Jednorožec) se nachází velmi jasné hvězdy - Castor a Pollux v Blížencích, Aldebaran v Býku (blízko je také hvězdokupa Plejády), Sirius (nejjasnější hvězda severní oblohy) ve Velkém psu a Procyon v Malém psu. V souhvězdí Orion je dost zajímavých vesmírných objektů. Bez dalekohledu rozeznáme různé barvy hvězd a některé mlhoviny. Za použití silných astronomických dalekohledů a různých měřících přístrojů můžeme proniknout do tohoto souhvězdí hlouběji (3).



*17.*
blízké dálky 1

DETAIL

divočinou 2

DETAIL

skrytý ve skalách 3

DETAIL

zrcadlo 4

DETAIL
večer přichází 5

DETAIL
...a jdeme do hajan 6

DETAIL
Toulky

Podzimní odpoledne

Zkusme někdy nechat za sebou pracovní starosti, udělejme si čas a vydejme se jen tak na toulání přírodou. A nemusíme třeba ani sami. Pokud nás stezky zavedou na vyhlídky do okolního kraje (1), zastavme se na chvíli a naše oči ať se potěší pestrostí a nádherou dálek. Jaká je a v čem tkví velikost člověka? Zkusíme zajít trochu dál a procházet divočinou (2), kde lidská noha skoro nevkročí - i to má své kouzlo. Možná se v skrytu skalních labyrintů setkáme s místy (3), kam chodí trampové, aby se společně setkali a popovídali, odpočinuli od civilizačních problémů, zahráli na kytary a zazpívali, do kronik napsali své zážitky, dojmy, i to co je trápí... Cestou zpátky se zastavíme u jezírka (4), kde ticho hladiny prohlubuje ticho lesů a odráží barevné listí stromů. Netrvá dlouho a do kraje přichází večer (5). Rozloučíme se i se sluncem (6), které se uchyluje ke spánku a jsme rádi, že jsme se aspoň chvíli kochali krásou naší přírody a získali trochu sil pro život všedních dnů.



*16.*
podle vzdálenosti 1

DETAIL

kudy prochází 2

DETAIL

v úplňku 3

DETAIL

Z vesmíru

Měsíc

Náš nejbližší vesmírný soused. Svým průměrem - 3476 km a tedy velikostí vůči Zemi (0,27 x dZ), by se spíše mělo uvažovat o dvojplanetě, než o planetě a měsíci. Pro představu si můžeme udělat přibližný model: míček o průměru 4 cm + vzdálenost 120 cm + míček o průměru 1 cm.
Je známé, že Měsíc obíhá kolem Země a tak prochází fázemi, které se nazývají: nov - 1. čtvrť (jako písmeno D) - úplněk - poslední čtvrť (jako písmeno C). Měsíc se také otáčí kolem své osy, což trvá 27,3 dne, však z důvodu pohybu Země kolem Slunce se Měsíc do stejné fáze musí trochu dotočit, takže od fáze ke stejné fázi to trvá 29,5 dne. Protože doba otočení Měsíce kolem své osy je totožná s dobou oběhu Měsíce kolem Země, tak vidíme stále stejnou stranu Měsíce. Zdálo by se, že tedy máme možnost vidět 50 % povrchu. Ve skutečnosti máme možnost postupně vidět až 59 % měsíčního povrchu, protože občas můžeme vidět i trochu "za roh". Důvodem jsou různé kývavé pohyby Měsíce (librace) a rotace Země. Když si k tomu ještě uvědomíme, že východ Měsíce se každý den o 50 minut opožďuje, že vzdálenost Měsíce od Země není stále stejná, ale pohybuje se v rozmezí 356000 až 406700 km (průměr je 384400 km) čímž se mění úhlová velikost Měsíce (1) a také, že výškový pohyb Měsíce po obloze nad horizontem se mění (výška Měsíce v novu je totožná s výškou Slunce, což třeba znamená, že Měsíc v úplňku se v létě pohybuje nízko jako Slunce v zimě), pak z toho všeho vidíme, že vypočítat přesnou polohu, natočení, velikost a viditelnost Měsíce na obloze je dost složité.
Země a Měsíc na sebe vzájemně gravitačně působí, takže z důvodu tzv. slapových sil vzniká u moře příliv a odliv. To co by nás mohlo trochu více zajímat je zatmění Měsíce, ke kterému i u nás občas dochází. Do jedné přímky se dostane Slunce - Země - Měsíc. Ten pak prochází stínem, nebo polostínem Země (2 - zatmění 1 = polostínové, 2 = částečné, 3 = úplné). Jestliže se tyto objekty dostanou do přímky Slunce - Měsíc - Země, pak dochází k zatmění Slunce.
Při pohledu na Měsíc lze pozorovat světlé a tmavé oblasti (3) - tyto oblasti jsou pojmenované. Mimo jiné je nápadný veliký kráter v dolní části Měsíce. Jmenuje se Tycho, jeho průměr je 85 km a vedou od něj světlé paprskovité čáry do dlouhých vzdáleností.



*15.*
bujný porost 1

DETAIL

teprve koncem léta 2

DETAIL

pastva pro hmyz 3

DETAIL

jednoduchá složitost 4

DETAIL
pomalé dozrávání 5

DETAIL
možná i proto "křídlatka" 6

DETAIL
Invazní rostlina

Křídlatka
Reynoutria

Invazní druhy rostlin jsou rostliny takové, které na našem území nejsou původní a přizpůsobily se místním podmínkám. Rychle se šíří, dobře rozmnožují, často vytváří rozsáhlé porosty a tak vytlačují původní rostlinné druhy. Mezi tyto rostliny patří i křídlatky, vyskytující se v naší zemi asi od poloviny minulého století. Dnes je tato rostlina všeobecně známá a u nás se nejvíce vyskytují tři druhy: Křídlatka japonská - Reynoutria japonica; Křídlatka sachalinská - Reynoutria sachalinensis a jejich kříženec Křídlatka česká - Reynoutria bohemica. Jsou to vytrvalé, dvoudomé byliny, u kterých lodyhy (které jsou načervenalé a často duté) po vegetačním období usychají. Na jaře mezi těmito uschlými lodyhami začnou vyrůstat nové, které postupně dorostou výšky i více než 3 metry (1). Květenství se začnou tvořit až koncem července (2) a tvoří je lata. Květy rozkvétají koncem srpna (3), je jich velké množství (4) a hodně jsou navštěvovány různým hmyzem. Plody, které tvoří trojhranné nažky, se objevují až v polovině září (5), ale v našich podmínkách většinou nestihnou dozrát (6). Křídlatky se však velmi dobře šíří pomocí oddenků a často se vyskytují podle vodních toků - břehy potoků a řek.