KNIHOVNA

část 1.    část 2.

*14.*
vzít nebo nevzít 1

DETAIL

potěší oko houbaře 2

DETAIL

...a není jedovatá 3

DETAIL

tvar 4

DETAIL
síla růstu 5

DETAIL
jak z mechu a kapradí... 6

DETAIL
Rostliny bez chlorofylu

Houby
Mycetes - makromycetes

Houby jsou organismy, které neobsahují zeleň listovou - chlorofyl a nepotřebují tedy ke svému růstu světlo. Nemají schopnost tvořit pomocí sluneční energie, oxidu uhličitého a vody organické látky. Svou výživu tak čerpají z organických látek jiných organismů a žijí buď parasiticky (na živém organismu), nebo saprofyticky (na mrtvém organismu). Rostou v půdě, na jehličí, na listí, na dřevě, na kůře i pod kůrou, na kompostu, atd. Houby jsou ještě stále oblastí složitou a v mnohém neobjasněnou.
To, čemu v lese říkáme "houby či prašivky", jsou ve skutečnosti plodnice vyšších hub, kterých se v Evropě vyskytuje okolo 4000 druhů. Jemná vlákna tvoří spleť, tzv. podhoubí, z něhož vyrůstají plodnice, ve kterých se tvoří výtrusy (velikost okolo jedné setiny milimetru), jimiž se houby množí. Výtrusy jsou samčí a samičí. Spojují se až po vyklíčení a vzniku vlákének. Pak teprve mohou vzniknout nové plodnice.
Zajímavá je chutnost i jedovatost hub. Stačí 50 gramů jedné z nejjedovatějších hub rostoucí u nás - muchomůrky zelené a člověk sní své poslední houbové jídlo. Neuspějeme však ani s některými hříbky (1), tento by dokázal chuťově zkazit celé houbové jídlo.
Většina lidí se vydává do lesa jen dvě období v roce - na borůvky a na houby (2). Přitom lze pozorovat i v oblasti hub mnoho zajímavého. Barvy (3), různý tvar (4), růst (5),... a jestliže náš košík přece jen zůstane prázdný, může nám být dopřáno potěšit se nádherou harmonie (6).



*13.*
častí návštěvníci 1

DETAIL

tak kam to bude… 2

DETAIL

na škardě 3

DETAIL

...a jsem tu 4

DETAIL
už se drží 5

DETAIL
nebojí se 6

DETAIL
Bezpečné "vosičky"

Pestřenky
čeleď - Syrphidae

Ve střední Evropě se vyskytuje kolem 500 druhů. Jsou mezi nimi druhy vypající jako vosy, čmeláci, včely i mravenci. Nedávají však žihadla, nekoušou, neštípou a mnohé z nich jsou užitečné. Larvy některých druhů se živí mšicemi a do zakuklení jich spořádají velké množství. Dospělci se živí nektarem různých květin. Pozorovat "vosičky", které vydrží v letu na jednom místě a kdykoliv dokáží ihned velmi rychle odlétnout kterýmkoliv směrem, je velmi zajímavé.
Tři z nejhojnějších druhů, jež mají tyto letové schopnosti a žijí u nás jsou:
Pestřenka hrušňová - Scaeva pyrastri (1 vlevo + 5 + 6) patří mezi největší - délka je až 2 cm, na černém podkladu má šest půlměsíčitých bílých skvrn. Larvy se živí mšicemi - hlavovou částí je nabodnou, zdvihnou a obsah vysají.
Pestřenka pruhovaná - Episyrphus balteatus (1 vpravo + 4) velikostí okolo 1 cm, je žlutooranžová s černými proužky. Jedna larva spotřebuje pro svůj vývin až 200 mšic. Tento druh je tažný a stěhuje se v pozdním létě.
Pestřenka (český druhový jsem nenašel) - Metasyrphus corollae (2 + 3) velikostí také okolo 1 cm, na černém podkladu má žluté skvrny ve dvou řadách a čím doleji tím blíž k sobě. Jedna larva spořádá do dvou týdnů až 700 jedinců mšice makové, pak se kuklí. Dospělá vypadá trochu mohutněji, než předcházející druh.
Pro nektar si pestřenky létají nejčastěji na rostliny mrkvovité a hvězdnicovité.



*12.*
listy - jaro / léto 1

DETAIL

larva uvnitř listu 2

DETAIL

vyndaná larva 3

DETAIL

kukla v obnažené blance 4

DETAIL
líhnutí (tykadlo ne a ne...) 5

DETAIL
dospělec 6

DETAIL
Invazní živočich

Klíněnka jírovcová
Cameraria ohridella

V roce 1993 byl v naší republice zaznamenán první výskyt tohoto malého motýlka. Velice rychle se rozšířil a o 4 roky později byl nacházen na většině území České republiky.
Klíněnka jírovcová u nás žije téměř výhradně na jírovci maďalu - "kaštanu". Na jaře /začátkem května/ dospělci kladou vajíčka na povrch listů. Vylíhlé larvičky se spodní stranou vajíčka prokoušou do listu, kde vyžírají parenchym (pletivo listu) a jsou přitom chráněny z obou stran pokožkou listu. Postupně na listech vznikají hnědé skvrny, chodbičky a miny (1). Larvy (2) dorůstají velikosti okolo 6 mm, jsou běložluté, průsvitné s temnější hlavou (3). Asi po měsíci se larva zakuklí uvnitř listu, kde většinou vytvoří blanitý obal (4) a po dvou týdnech kukla pronikne jedním koncem ven z listu a líhnou se dospělci (5). Velikost drobného motýlka je 4 mm, v rozpětí křídel 7 mm (6). Proces se opakuje a během sezóny proběhnou většinou čtyři generace, které napadají jírovce postupně od zdola nahoru. Odhaduje se, že z jednoho páru klíněnek vznikne v sezóně okolo 1200 potomků. Na podzim listí s kuklami /čtvrté generace/ opadá a na jaře /zimu přežije asi 50 %/ se líhnou noví jedinci. Některým napadeným stromům k podzimu raší nové listy a ojediněle přitom i kvetou. To stromy značně vysiluje.
Ochrana spočívá ve shrabování a likvidaci listí na podzim, než listí zetleje. Jinak kukly z listí vypadnou a zásah se mine účinkem. Někdy se používají i chemické postřiky v určité době. Provádí je odborné firmy přípravkem Dimilin 48 SC, jenž zabraňuje vývoji hmyzu a je šetrný k životnímu prostředí. Vypadá to, že v brzké době budou larvy klíněnky intenzivně napadány parazitoidy z nadčeledi Chalcidoidea.
Jírovce oslabené klíněnkou, zejména v blízkosti komunikací, kde na ně působí exhalace, zasolení a zaasfaltování, mohou začít odumírat. Pomocí k záchraně jim může být i vydatná zálivka - občas po 100 litrech vody.



*11.*
semínka 1

DETAIL

rozkvétání a poupě 2

DETAIL

v plné kráse 3

DETAIL

na oběd 4

DETAIL
jako v ráji 5

DETAIL
hmyzí hrátky 6

DETAIL
Obyčejná krása

Měsíček lékařský (zahradní)
Calendula officinalis

Název má pravděpodobně od tvaru semen (1), jež jsou veliká 3 - 5 mm. Barva květů je od oranžové, přes žlutou až k žlutobílé; střed mají světlý, nebo tmavý. Je to jednoletá rostlina (vyrostlá později je dvouletá), nenáročná, často pěstovaná v zahrádkách, někdy zplaňuje. Kvést začíná v polovině června (2) a mnohdy kvete do prvních mrazíků. Koncem léta jej však někdy napadne padlí - bílý povlak.
Je to výborná léčivá rostlina, většinou se sbírají jen květenství (3), nejčastěji barvy oranžové, ale některé prameny uvádí, že léčivé jsou všechny odstíny.
Používá se na čaj a na mast.
Čaj čistí krev, léčí záněty trávicího traktu (celého), pomáhá při rakovině, žloutence a jaterních nemocech.
Mast hojí pooperační jizvy, léčí křečové žíly, záněty žil, popáleniny, plíseň na nohách, rány, bércové vředy (nutno z jídelníčku vysadit všechny uzeniny), zjemňuje pleť a drsnou kůži.
Pokud nevíte, jak si měsíčkovou mast uděláte, tak si klikněte na
 výrobu masti.
Květy měsíčku jsou často navštěvovány různým hmyzem (4), vyhledávající nektar (5) a podařilo se mi zachytit i "hmyzí hrátky" (6).



*10.*
některé barvy květů 1

DETAIL

vnitřek květu 2

DETAIL

lepkavé chloupky 3

DETAIL

mravenec 4

DETAIL
chycený mravenec 5

DETAIL
mšice 6

DETAIL
Rostlina masožravka?

Petúnie

Nejznámější masožravou rostlinou rostoucí u nás je rosnatka okrouhlolistá. Vyskytuje se však jen na určitých lokalitách a tedy velmi málo. Je chráněná a nejspíš na ni v přírodě nenarazíme. Ovšem můžeme se velmi často setkat s jinou rostlinou, která také "chytá" hmyz.
Jako okrasnou rostlinu mnohdy pěstujeme petúnii, lidově petuňku či petúnku (1) - většinou v truhlíku nebo podobných nádobách. Barva květů je různá a detail květu mnohdy krásný (2). Celá rostlina, mimo vrchní části okvětních lístků, je porostlá chloupky, na jejichž koncích jsou kapičky lepu (3). Skoro všudepřítomným mravencům je tady pohyb hodně ztěžován (4), ale přesto i zde hledají cosi k snědku a tím riskují, že lep petuňky už bude silnější než jejich nohy (5). Nepodařilo se mi zjistit, zda lep obsahuje enzymy, které by rozkládaly chycený hmyz /jako u rosnatky/, čímž by rostlina přijímala další výživné látky pro svůj růst. Více, než mravenci, se chytí jiné druhy hmyzu, velmi často různé mšice (6).



*9.*
mimikry 1

DETAIL

brouk 2

DETAIL

vchod do chodby larvy 3

DETAIL

hlava larvy 4

DETAIL
lov 5

DETAIL
úlovek 6

DETAIL
Rychlý lovec...

Svižník
Cicindela sylvicola

Tento svižník nemá český druhový název. Je veliký asi 1,5 cm a vyhledává písčitá, suchá a výslunná místa s řídkou vegetací. Svým zbarvením dokonale splývá s okolím (1), takže jej většinou uvidíme až při jeho pohybu. Pobíhá po povrchu půdy, často stojí na místě (2) a na vyrušení reaguje rychlým únikem - během, nebo i poodlétne několik metrů. Larvy žijí v zemních chodbách (3), kde číhají na kořist. Každá larva si chodbičku vyhrabe. Vchod uzavírají sklerotizovanou tmavou hlavou a předohrudním štítem (4), jenž má vzhled kamínku. Tělo je měkké a bílé. Kořist vyhledávají zrakem a dostane-li se do jejich blízkosti nějaký hmyz lezoucí po zemi, je rychle chycen a zatažen do chodby, kde je vysáván. Číhající larvy při vyrušení v mžiku mizí v chodbě a u vchodu se opět objeví až po chvíli. Dospělí brouci jsou také draví (5). Silnými kusadly loví a zmocňují se hmyzu (6 zaostření je nepovedené, přesto je to vidět), jež pak požírají.
Druh je chráněný.



*8.*
poupata 1

DETAIL

rozkvétání 2

DETAIL

květenství 3

DETAIL

květ 4

DETAIL

včela 5

DETAIL

odkvět 6

DETAIL

zrání 7

DETAIL

dozrávání 8

DETAIL

plodenství 9

DETAIL

plod 10

DETAIL
část plodenství za slunce 11

DETAIL
plod odnesený větrem 12

DETAIL
Zázraky proměny...

Smetanka lékařská (pampeliška)
Taraxacum officinale

V současnosti se název pampeliška používá i oficielně. Známá rostlina, kolem které už často chodíme bez povšimnutí s tím, že je to mnohdy obtížný plevel. Ale ta proměna v celém procesu růstu!
Je to vytrvalá rostlina rostoucí na půdách bohatých dusíkem. Kořen bývá až půl metru dlouhý a při vytrhávání se skoro vždy přetrhne. Listy, které jsou vykrajované, tvoří přízemní růžici. Lodyha je bezlistá, dutá s jedním úborem na konci. Z jedné rostliny vyrůstá postupně několik lodyh (1), i více než deset. Stonek /lodyha/ roste stále i po odkvětu během zrání semen. Často doroste do výšky půl metru. Koncem dubna se objeví první rozkvétající poupata (2) a začátkem května žluté květenství - úbor, v průměru 3 - 5 cm (3), složený z jednotlivých jazykovitých květů (4) a zpět odehnutými zákrovními listeny. Kvetoucí rostliny je však možné vidět od dubna do června a místy do října. Před deštěm, za chladu a na noc se úbory zavírají. V květenstvích nalézají včely (5) i další hmyz nektar a pyl. K opylení ale nedochází, semena se vyvýjejí bez oplození /apogamicky/. Po odkvětu (6) plody několik dnů zrají (7). Ke konci dozrávání se objeví "bílé čepičky" (8). Zralá semena tvoří plodenství, zákrovní listeny se ohnou zcela zpět a květní lůžko se vyklene. Plodenstvím je kulovité souplodí o průměru okolo 6 cm (9). Plodem je nažka /3x1 mm/ s bílým, deštníkovitým chmýrem (10). Semena jsou z plodenství (11) do blízkého i dalekého okolí odnášena větrem (12).
Počet semen v jednom úboru je přes 200, jedna rostlina tedy může vytvořit během jednoho roku přes 2000 semen.
Pro zajímavost spočítáme, za předpokladu že 1 semínko obsadí plochu 1mm2, za jak dlouho se z 1 semínka zaplní semínky celý povrch naší planety. Zkuste si dobu odhadnout a pak si klikněte na
 výpočet.
Rostlina obsahuje bílou tekutinu - "mléko", které po poranění vytéká (a na kůži tvoří hnědé skvrny).
Proměnlivost druhu je vysoká. V Evropě bylo popsáno okolo tisíce "příbuzných malých druhů", navzájem těžko odlišitelných.
Použití pampelišky jako bylinky:
Používá se především při nemocech žlučníku a jater.
- kořen
Příznivě ovlivňuje metabolismus. Zlepšuje chuť k jídlu a trávení. Používá se při špatné funkci žlučníku, nemocech jater a močových cest, ledvinových kamenech a podpůrně proti cukrovce. Dobře působí při žaludečních a střevních obtížích.
- listy
Pomáhají při cukrovce. Dá se z nich připravit jarní salát hořké chuti při nedostatku vitamínu C.
- stvoly
Při zánětu jater, žlučníkových kamenech, nemocech sleziny, únavě, čistí krev (při akné a ekzémech použít s čajem z kopřivy).
Diabetici by měli denně v době kvetení sníst asi deset čerstvých stvolů (bez květenství).
- květenství
Dá se použít k přípravě sirupu a výrobě pampeliškového medu (dost rychle krystalizuje).

Někdo může putovat hlubokými horami a lesy, ujít desítky kilometrů, a přesto se vrátit zpět nespokojený. Nezastavil se, aby vychutnal krásu a soulad přírody. Bylo to jaksi prázdné. A jiný se může toulat jen pěšinkami v okolí, všímat si pestrosti přírody, těšit se z malých objevů a nikam nespěchat. Zastavme se často a zkusme žasnout nad zázraky přírody...



*7.*
DETAIL
Z říše rostlinné jednou z prvních léčivých bylin na jaře vyrůstá:

Podběl léčivý (lékařský) - Tussilago farfara

Žlutě kvetoucí úbory, velikosti asi 1 cm, vyrůstají dříve než listy. Květní lodyhy jsou šupinovité, vysoké až 15 cm. Po odkvětu jsou nící - ohýbají se dolů. Pak se teprve vyvíjejí listy. Oproti květnímu úboru jsou velké, někdy se zamění za listy devětsilu, možná i lopuchu. Spodní strana listů je bělavě plstnatá. Podběl roste na rumištích, březích, písčitých příkopech, náspech, lomech, spíše vlhčích místech.
Listy rozdrcené na kaši se dají použít na obklady při zánětech žil a na špatně se hojící rány - podporují epitelizaci bez nadměrné tvorby granulací. Více se ale používají květy. Čaj z nich je dobrý na kašel a onemocnění horních cest dýchacích. Na toto onemocnění je vhodné je kombinovat do směsi s jinými bylinkami (divizna, jitrocel, plicník). Jestli vás trápí dlouhotrvající kašel a jste ochotni použít v malém množství vnitřně bylinkový roztok v alkoholu, klikněte si na
 kašel - nejedná se přímo o použití podbělu, ale tato rada proti kašli hodně pomáhá.



*6.*
DETAIL
Jedním z prvních brouků, které můžeme na jaře vidět je:

Ruměnice pospolná - Pyrrhocoris apterus

Ještě na mnohých místech leží sníh, slunce není moc vysoko, ale tento "brouček" se již vyhřívá u paty kmene větších lip, někdy akátů. Žije ve velmi početných skupinách a viděl jsem je i u velkých bříz. Ruměnice je hojná a podle vidění dost známá. Řadí se do čeledi ploštic. Zbarvením bychom ji neměli přehlédnou, i když je velká jen okolo 1 cm. Potravou jí jsou rostlinné šťávy, někdy lymfa mrtvého hmyzu, ale nejčastěji šťáva z lipových semen. Má dlouhý bodec, kterým saje, ale jinak jej má zahnutý dolů "pod břicho" - dosahuje až k prostředním nohám. V knihách se píše, že se vyskytuje v krátkokřídlé a dlouhokřídlé formě.
Tuhletu se mi podařilo vyfotit asi až na podruhé. Stále a stále utíkala (prostě slunce už dost hřálo)... a pak se konečně jen na chvilku zastavila.



*5.*
Jak vznikl člověk?

Tak tuto otázku jsem dostal od školačky a aby odpověď prý byla co nejpřesnější. Ono je dost zajímavé zabývat se tím, jak vznikl život, natož jak vznikl člověk. Věda v tomto není jednotná a důkazy chybí. Stručnou odpověď jsem nakonec pro přehled napsal na list papíru:


Jsou dvě možnosti:

1) Člověk vznikl postupně.
V roce 1859 n.l. Charles Darwin dopsal svou knihu "O původu druhů" - základ pro evoluční teorii (teorii vývoje), ve které se učí, že člověk vznikl postupným vývojem z jednoduchých organismů v tomto pořadí: Jednobuněčný organismus v moři →  živočichové v moři →  živočichové na suché zemi →  malí savci →  velcí savci →  Proconsul →  Ramapitekus →  Australopitekus (opočlověk) →  Homo habilis (člověk zručný) →  Homo erectus (člověk vzpřímený) →  Homo sapiens (pračlověk - Neandrtálec) →  Homo sapiens sapiens (člověk moudrý).

2) Člověk vznikl najednou.
V letech okolo 1500 př.n.l. Mojžíš napsal knihu o stvoření života a člověka - základ pro kreacionistickou teorii (teorie stvoření), ve které se učí, že člověk byl stvořen moudrou bytostí, která vládne ve vesmíru /Bůh/.

Těžkosti v teorii č. 1:
- chybí vědecké důkazy;
- vznik živé buňky v moři (Oparinova prapolévka) podle přírodních zákonů (biochemie a entropie) není možný;
- postupná přeměna jednobuněčného organismu na živočichy v moři a postupná přeměna živočichů v moři na živočichy na souši podle zákonů dědičnosti (genetika) není možná;
- nebyly nalezeny žádné pozůstatky (fosilie) přeměňovaných živočichů;
- byly nalezeny stopy dinosaura a člověka ve stejné vrstvě ztvrdlého vápence v korytě řeky Paluxy River;
- v geologickém muzeu ve Florencii jsou uschovány pozůstatky člověka moudrého, které byly nalezeny ve stejné geologické vrstvě jako pozůstatky opočlověka;
- podle žádné známé metody nelze určit přesné stáří hornin ani přesné stáří pozůstatků živočichů, které v nich jsou;
- atd.

Těžkosti v teorii č. 2:
- chybí vědecké důkazy;
- není snadné přijmout, že ve vesmíru by mohla existovat mocná a moudrá bytost, která stvořila člověka na Zemi;

Správná odpověď na otázku "Jak vznikl člověk?" je - nevíme. Buď budeme věřit, že člověk vznikl vývojem, nebo budeme věřit, že člověk vznikl stvořením. V dnešní době /r. 2004/ nelze vědecky dokázat, která z těchto dvou teorií je pravdivá.

Když budeme opravdu v tomto informovaní a čestní, pak přiznáme, že se jedná o názory. Evoluční teorie je názor, kreacionistická teorie je názor. Proč se ve školách učí, že evoluční teorie je vědecky potvrzená pravda? Proč se neřekne, že nebyly nalezeny žádné přechodné články druhů a např. přechod mezi plazy a ptáky či savci není vůbec doložen; že biochemie buňky je mnohem složitější než chod sestavy PC; že objevitel Javanského člověka (Homo erectus) - Eugén Dubois třicet let tajil nález člověka dnešního typu ve stejné geologické vrstvě a nakonec připustil, že vše, co nalezl, byla lebka obřího gibona - přesto "Homo erectus" nebyl z knih vymazán; že nálezy ve Francii (Fontechevad) prokázaly člověka neandrtálského, kromaňonského a dnešního typu jako současníky; že se doposud neví jak vznikl život; že se doposud neví, jak vznikla informace v DNA; že mutace, i kdyby se vyskytovaly častěji, nepřekračují druhové bariéry; že počet možností náhodné syntézy L-aminokyselin pro vznik proteinů je minimálně  20100, což je číslo mnohonásobně vyšší, než počet vteřin uplynulých předpokládané doby trvání naší planety; že proces fotosyntézy = 6 CO2 + 6 H2O + světelná energie → C6H12O6 + 6 O2 probíhá podle přesného programu, asi jako = 700 kg oceli + 220 kg plastů + 80 kg gumy → 1 automobil jehož výrobní proces se provádí také podle přesného programu?
Je to jen málo příkladů z mnoha nepublikovaných skutečností o kterých vědí evolucionisté i kreacionisté. Ve školách by se tedy mělo učit pravdivě, že způsob vzniku člověka (a přírody) nebyl dosud prokázán a existují dvě základní teorie - teorie vývoje a teorie stvoření.



*4.*
Při toulání přírodou na podzim nás zaujmou spíše různé plody než kvetoucí rostliny, kterých je již málo. Některé ale lze ještě vidět - např. Netýkavky.
Jsou to rostliny jednoleté, květy mají ostruhu, stonky jsou na uzlinách stlustlé.
Uvnitř zralé tobolky je pletivo sloupku napjato. Při dotyku (živočichy), nebo pohybu (větrem) se oddělí chlopně na začátku tobolky, prudce se stočí ke špičce a tím "vystřelí" semena do okolí.
U nás se vyskytují tři druhy.


Netýkavka malokvětá - Impatiens parviflora

Stonek vypadá jako trochu sklovitý.
Dorůstá výšky okolo 50 cm.
Roste v lesích, podél toků, v blízkosti lidských sídlišť.
Je slabě jedovatá.
Je hojná (až moc).


DETAIL

Netýkavka nedůtklivá - Impatiens noli-tangere

Stonek prosvítavý, jsou vidět vodivá pletiva.
Dorůstá výšky okolo 80 cm.
Roste na vlhkých místech listnatých lesů
a stinných místech podél toků.
Je slabě jedovatá.


DETAIL

Netýkavka žláznatá - Impatiens glandulifera

Stonek načervenalý a "sklovitý".
Dorůstá výšky až 200 cm.
Roste podle toků - břehy.
Není jedovatá.


DETAIL



*3.*
Perseidy - Perds
Meteorický roj kometárního původu:

- aktivita začíná okolo 20.07.
- maximum 12.08 - 13.08.
- aktivita končí okolo 25.08.

- počet v době maxima = až 100 za hodinu
- rychlost (geocentrická) = okolo 60 km/s

Zkusme se podívat v noci z 12. na 13. srpna na hvězdnou oblohu. Světlo Měsíce nás nebude rušit, protože Měsíc je skoro v novu (r. 2004). Měli bychom vidět meteory ("padající hvězdy") minimálně 1 za minutu. Z důvodu pohybu Země by větší počet měl být k ránu, než večer. I když je to známý meteorický roj, nemusí se pozorování vydařit...
-----------------
Hmotnost Země neustále roste. Dopadají na ni meteorické částice a i když se většina z nich "rozpráší" v atmosféře, jsou již zde a hmotnost Země stále zvyšují.
Pozorování se provádí:
- částice o hmotnosti 10-16 kg až 10-9 kg = umělé družice Země
- částice o hmotnosti 10-9 kg až 10-5 kg = meteorické radary
- částice o hmotnosti 10-7 kg až 0,1 kg = opticky; při průletu zemskou atmosférou krátce zazáří = meteor
- částice o hmotnosti 0,1 kg až 1000 kg = jasné meteory (bolidy)

Statistiky odvozené z pozorování uvádí (podle výpočtů), že celkem dopadá na povrch Země za 1 rok v průměru asi 10 milionů kg meteorického materiálu. Tím, že roste hmotnost Země, může vzniknout otázka: "Nebude to, z důvodu fyzikálních zákonů, mít vliv na změnu doby oběhu Země kolem Slunce = délky roku?"
Hmotnost Země byla spočítána na 6.1024 kg (6 kvadrilionů kg).
Každý rok tedy "přibude na váze" o 0,00000000000000006 hmotnosti Země, takže z těchto důvodů se délka roku měnit nebude.



*2.*
Za teplých letních nocí můžeme vidět "svatojánské broučky"...

Světluška menší - Lamprohiza splendidula
Velikost je 1 cm.
Nenápadný, páteříčkům podobný brouk.
Samečci jsou tmavě hnědí, jemně a hustě šedě pýřití. Štít je rozšířený a má vpředu rozdělené skelné políčko. Okraje krovek přesahují tělo. Na spodní straně zadečkových článků mají bioluminiscenční (světélkující) orgány.
Samičky jsou žlutohnědé, připomínají spíše larvy, krátké "pahýly" křídel, bez krovek. Bioluminiscenční orgány mají mimo spodní strany zadečkových článků také na bocích jako malé skvrnky.
Na bocích mají bioluminiscenční orgány i larvy.
Larvy i dospělci požírají plže.

Světluška větší - Lampyris noctiluca
Velikost je u samečků 1 cm, u samiček až 1,8 cm.
Rozšířený štít má vpředu nerozdělené skelné políčko.
Nepatrné světélkování vyvinutých larev je rozeznatelné již průsvitným obalem vajíčka. Larvy se v průběhu růstu 5x svlékají a nakonec se v zemi zakuklí.
Potravou jsou plži, které larvy usmrtí jedem při kousnutí. Dospělci většinou potravu nepřijímají.

Světluška krátkokřídlá - Phosphaenus hemipterus
Malý výskyt.

Světlušky:
Samečci létají, vylétají až za soumraku, den tráví v úkrytu. Samičky nelétají, často vylézají na vrcholy stébel trav.
Světelný signál je druhově specifický. Usnadňuje rychlejší vyhledávání sexuálního partnera. Po kopulaci samičky kladou vajíčka na povrch půdy.
Larvy přezimují, často v ulitách plžů, které sežraly.

Základem bioluminiscenčních orgánů jsou houbovitá tělíska se symbiotickými bakteriemi. Světlo vzniká složitou biochemickou reakcí, při níž látka "luciferin" oxiduje za přítomnosti enzymu "luciferázy".
Brouk může světlo "zapnout" nebo "vypnout".
Světlo je studené = 100% světlo, žádné teplo.
(Světlo teplé: žárovka = 4% světlo + 96% teplo; zářivka = 10% světlo + 90% teplo.)

Světluška menší je hojnější, než ostatní druhy.



*1.*
Kopřiva dvoudomá - Urtica dioica L.


Všeobecně známá rostlina.
Dvoudomá, zřídka jednodomá, vytrvalá, často až 150 cm vysoká.
Oddenek dlouhý, rozvětvený, žlutý.
Lodyha čtyřhranná, někdy rozvětvená.
Listy vstřícné, vejčité, podlouhlé, srdčité až kopinaté, dlouze špičaté, hrubě zubaté, tmavozelené.
Květy zelené v úžlabních latách.
Samčí květenství mají krátké a přímé stopky, květy jsou trojčetné.
Samičí květenství mají delší a převislé stopky, květy jsou dvojčetné.
Plodem je vejcovitá nažka.
Rostlina je hustě porostlá žahavými chloupky.

Potřebuje jen mírně půdní vláhy, ale vysoký obsah dusíku.

Sbírají se: listy, vrchní část natě před rozkvětem, kořen, někdy květenství i zralá semena.

Patří mezi naše nejlepší léčivé rostliny a jeden hrníček čaje denně se může používat stále.
Možná jste slyšeli, že kopřivový čaj odvápňuje. Nevím, ale statistiky ukazují, že nejvíce osteoporózy se vyskytuje u těch národů, které používají ve své potravě nejvíce živočišných bílkovin.

Vynikajicí bylina pro čištění krve a krvetvorbu.
Zastavuje krvácení (hemostatický účinek), zlepšuje látkovou výměnu (metabolismus), snižuje hladinu krevního cukru, upravuje činnost srdce, působí na vylučování žluče, stimuluje enzymatickou činnost slinivky, používá se proti průjmovým onemocněním, při chřipce a jiných virózách, zmírňuje astmatické záchvaty a revmatické bolesti, upravuje funkci vaječníků, zlepšuje funkci prostaty při zánětech a zvětšení (používá se kořen), léčí onemocnění a záněty močových cest a chorobné zadržování moče, podporuje vyprazdňování, urychluje hojení ran a povrchových vředů.
Doporučuje se na jarní čajovou kúru (dva litry čaje denně), při sníženém obsahu železa v organismu, pro vlasovou kosmetiku, v kombinaci s jinými bylinami při leukémii.
Dá se použít při ekzémech a průvodních bolestech hlavy, alergii, proti tvorbě močového písku, při bolestech žaludku a žlučníku i jater, při nemocech revmatických a při dně.
Při zúžení cév na nohou používat koupel nohou s kořenem kopřivy.

Kopřiva se dá do soudku, zaleje se vodou a nechá se delší dobu vyluhovat. Pak se touto kopřivovou vodou polévají rostliny na zahrádce a tak se chrání před hmyzem a jinými škůdci.

Dříve se zpracovávala kopřivová lýková vlákna, jejichž buňky jsou 5-7 cm dlouhé; jsou to nejdelší buňky u našich domácích cévnatých rostlin. Vlákna se spřádala a zhotovovaly se z nich různé pevné textilie.

A to se třeba řekne "obyčejná kopřiva"…