KNIHOVNA

*9.*
Léčitelé

Kdo z nás se někdy nesetkal s tímto tématem při nějakém rozhovoru? "Hlavně zdraví" si lidé často vzájemně přejí, jenže co dělat když se zdraví ztratí a lékaři si nevědí moc rady? Ani se nijak nedivím, že mnozí vyhledají léčitele, ten jim určí diagnózu, určí bylinky a ono to většinou pomůže. Bylinky - ty jsou dobré, používám je a doporučuji je. Způsob, kterým léčitelé určují diagnózu, následně bylinky či postup léčby je však možná méně známý a to hlavně princip na kterém je založen. K jednomu z nejčastějších způsobů a skoro vždy používanému se berou na pomoc různé virgule, kyvadélka (používají se i všeobecně...), někteří léčitelé se však obejdou už i bez nich, stačí jim třeba citlivá ruka.
Dávám sem několik dokumentů od lidí, kteří se tím zabývají. Některé věty jsou však vymazány, což může budit dojem, jako bych chtěl něco tajit ohledně kontextu. Ty věty se týkaly především návodů... a kdo si je bude chtít najít, tak si je stejně najde :-) Mně se jedná pouze o poukázání na princip, jak to vše funguje.

virgule - kyvadélko








Ten poslední odstavec ukazuje, že pomocí virgule někteří i léčí. Ani to však nevylučuje podstatu v jejím používání.
Princip je založen na "ptaní se", odpovědí je "ano - ne". Dá se provádět různě (počítání, pohyb, teplo, barvy,...), někdy se ani nemusí poznat, že se jedná právě o tento způsob. Často se tvrdí, že je to energie, kterou citliví jedinci dokáží zaznamenat, zrovna tak se ale stále může jednat o "ptaní se", které místo na těle je nemocné. Toto "ptaní se" může být v základu prováděno dvěma způsoby:
1) přímo - např.: Je nemocný žaludek? Virgule ukáže Ano x Ne. Jsou nemocná játra? Virgule ukáže Ano x Ne. ...atd.
2) nepřímo - např.: Virgulí se prochází nad jednotlivými místy těla, stále ukazuje Ne, když se ocitne u nemocného místa, ukáže Ano.
K tomu, aby na jakoukoli otázku byla daná odpověď, nestačí energie - k tomu je potřeba inteligence. A na odpověď, kterou člověk neví, je potřeba inteligence dost vysoká. Prostě tady energie ani nízká inteligence nestačí.
Má kyvadlo či virgule inteligenci? Takže léčitel, který o tom ani nemusí vědět, se neptá virgule, ale nějaké pro nás neviditelné inteligence a virgule (či cokoli jiného) slouží jen jako nástroj. Asi tak, jako u spiritizmu třeba sklenička. Nejedná se tedy o "ptaní se" něčeho, ale o "ptaní se" někoho. Možná běhá mráz po zádech, možná to je k neuvěření, ale funguje to.
Jestliže se někdy rozhodnete jít k léčiteli, který používá metodu "ptaní se", buďte si vědomi, že přijdete do kontaktu s nějakou vyšší inteligencí. To už však patří do některé ze sousedních ikonek :-) Přesto ještě věta na závěr: Nemusí se ale zrovna jednat o inteligenci nám příznivě nakloněnou - co když bude tělo uzdraveno, ale duch zničen?



*8.*
Cigaretka - je libo koktejl plný jedů?

Ti lidé, pro které je symbolem prosperity to, co je vidět na velkých plakátech firmy Marlboro, na nichž pózují šikovní hoši s cigaretou, či krabičkou cigaret, ti lidé ani netuší, jak blízko jsou pravdě. V jediném balíčku cigaret je skutečně ukryta veškerá prosperita.
Cigareta je totiž malý ekonomický zázrak. Protože je tabák pěstován zpravidla v zemích s nejnižší hodnotou pracovní síly, a továrny na cigarety často stavěny v méně vyvinutých zemích, je rozdíl mezi náklady a tržbami obrovský. Tabákové firmy vysoce prosperují, i když jim velkou část zisku nekompromisně ukrajují daně státu, který jakožto zosobnění vůle lidu dozírá nad tím, aby lid nebyl zabíjen zbytečně, tedy bez odpovídajícího finančního efektu.
Krabička cigaret je však též zázrak "dizajnérský". Přitahuje svou elegancí a jednoduchým vkusem. Je lesklá, čistá, vše na ní i v ní je úzkostlivě pod kontrolou, vše stále znovu váženo a měřeno. Je naprosto nepřípustné zabíjet vzácné klienty cigaretami, které by obsahovaly třeba jen o zlomek gramu méně než praví norma, či byly o milimetr kratší anebo delší. Preciznost přípravy tabáku, papíru i balení a všudypřítomnost kontroly při výrobě je zárukou nejvyšší solidnosti firem obchodující se smrtí. Zákazník, který by shledal na zakoupeném výrobku jakoukoliv vadu, bude odškodněn a firma se mu ochotně omluví. Celý proces pomalé smrti kuřáka musí probíhat v normě a za přísných bezpečnostních opatření.
Krabička cigaret je ovšem též malý vědecký zázrak. Existuje jen málo výrobků, na jejichž testování bylo vynaloženo tolik odborného úsilí. Účinky kouření byly velmi dobře testovány na zvířatech. Jako pokusná zvířata byli nejvíce používáni psi a králíci, napojeni na rozličné měřící přístroje. Díky nesčetným pokusům tohoto druhu dnes zcela spolehlivě víme, že psům ani králíkům kouření nedělá dobře. V důsledku toho přibyla na okrajích tabákových reklam varovná větička Ministerstva zdravotnictví. Smrt mnoha psů a králíků tedy nebyla zbytečná a naše věda opět neobyčejně exaktně zabodovala.
Krabička cigaret konečně plně uspokojuje naši potřebu po neustálém růstu. Zatímco počátkem let devadesátých umírali na následky kouření ročně pouhé tři miliony lidí, rekordní žně se budou rok od roku zvyšovat. Je spočteno a předpokládáno, že kolem roku 2020 bude umírat na následky kouření již deset milionů lidí ročně. Představitelé tabákového průmyslu soudí, že máme ještě na víc. Prozřetelně se proto zaměřují ve svých reklamách hlavně na dospívající mládež, právě v ní je budoucnost tabákového průmyslu. Ze dvou miliard dětí, které dnes žijí na Zemi, se jich zhruba osmset milionů stane kuřáky. I když by z nich měl v důsledku kouření zemřít pouze každý třetí až čtvrtý, bude to čtvrt miliardy lidí. Tolik klientů věrných až za hrob už stojí za nějakou tu billboardovou reklamu apelující na odvahu a mužnost.

Několik skutečností:
- v naší republice umírá na následky kouření každý den okolo šedesáti lidí;
- tabák představuje směs více než 3 000 různých jedů;
- z nich nejznámější jsou nikotin, dehet, kysličník uhelnatý, kyanovodík a amoniak;
- hlavní příčinou rakoviny jsou u kuřáků dehtové sloučeniny tabáku;
- nejvíce jsou postiženy plíce, dále pak sliznice úst, dásní, hrtanu, žaludku a močového měchýře;
- kouření vzhledem ke stahujícímu účinku nikotinu na tepny a kapiláry způsobuje nedokrvenost (ischemie) srdce a nohou;
- nikotin je droga, která způsobuje velkou závislost - přesto se této závislosti lze zbavit;
- přestane-li kuřák být kuřákem, jeho zdravotní stav se začne rychle zlepšovat a může se tak vyhnout 90% úmrtí na nemoci způsobené kouřením;

Kuřáci si velmi často potřebují zapálit, když se setkají s nějakou negativní událostí která se jich dotýká. Protože:
- ji chtějí rychle kompenzovat něčím pro ně příjemným;
- získávají čas na rozmyšlenou ve kterém si nepřejí být rušeni;
- vydechováním kouře uvolňují vnitřní napětí;
- vnitřní napětí uvolňují i odklepáváním popela;
- dým podvědomě vnímají jako clonu za kterou se cítí bezpečněji;

Doporučení nekuřákům - udělejte si občas pětiminutové přestávky a srovnejte si myšlenky...
A protože by také neměly chybět snímky o kouření, tak tady jich několik je.

část převzata z CL



*7.*
Pohádka

Žili byli děd a babka v malé chaloupce na kraji vsi u lesa. Nikdo nevěděl, jak tu žili dlouho, byli tu prostě od nepaměti. Vstávali za úsvitu a spát chodili se slepicemi. Měli se rádi, měli rádi lidi i zvířata kolem sebe i celý boží svět. Každý den děkovali Bohu za všechnu tu krásu, kterou jim posílá. Nemoci jako by se jim zdálky vyhýbaly. Když lidé nedali na jejich rady, onemocněli, ale s pokorou přišli a s prosbou o pomoc a upřímnou snahou napravit se. Staříci jim vždy pomohli najít kde udělali chybu a i bylinky na pomoc přidali a jako by jim svým přátelským pohledem a pohlazením srdce rozehřáli, mysl povzbudili, sílu dodali, každý od nich odcházel s nadějí a odhodláním uzdravit se.
Přešly roky - svět se začal měnit. Do polí vjeli těžké stroje, v lesích zazpívaly motorové pily a nad tím vším se objevila práškovací letadla. Čmelák si chodíval k babičce stěžovat, srnka onemocněla, potok se zakalil, tráva žloutla, stromy ztrácely jehličí, ale lidi ze vsi jako by očarovala zlá víla (civilizace) - nic neviděli, jejich životní příběh je přestal zajímat. Zato vymyšlené příběhy "hrdinů" z obrazovek televizorů jim začaly brát dech. Do kraje se začal vkrádat neklid, hádky, závist, nenávist. Bohu už neděkoval nikdo za jeho lásku. Na jeho místo se v srdcích lidí usadilo sobectví - "láska" jen k sobě, sebeláska.
Kde se ztratí láska, onemocní srdce a začnou nemoci. Onemocněla země, voda, vzduch, zvířata i lidé. Přestali lidé chodit do chaloupky pod lesem pro radu. Začali věřit televizním reklamám vědců a "odborníků". Co takový starý nevzdělaný děd s babkou mohou vědět o tom, jak se má žít? A tak se z výklenků v domech vytratily pytlíky s třezalkou, mateřídouškou a dobromyslí. Objevily se spreje, šampony, gely, kondicionery a tablety, kapsle a pilulky. Z města za kopcem sem začal přicházet divný štiplavý vzduch, nebe se zatáhlo - a přišel do té doby neznámý host - kašel.
Časem vyrostla ve městě veliká továrna na výrobu léku proti kašli. Byl to zvláštní lék - vyráběl se z krve a potu lidí. A lidé ze vsi začali dávat svou krev a pot na výrobu léku proti kašli, ale byl velmi drahý, protože se muselo zaplatit všem těm vědcům, technikům, dělníkům a administrativním pracovníkům, kteří tak dobře pracovali na výrobě tolik potřebného léku na záchranu lidstva. A jak vědců přibývalo, lék zdokonalovali a byl čím dál dražší, až lidé z vesnice, z jejichž krve se vyráběl, si ho už sami nemohli koupit - vždyť už stál sto zlatých. A tehdy se babka posadila před bránu továrny a začala nabízet dobrou radu a pytlík bylinek proti kašli za jeden stříbrný. Lidé jako by se začali probouzet z těžkého snu. Někteří začali poznávat babku a začali se řídit její radou. Začaly k ní chodit zástupy, ale netrvalo dlouho a objevil se úředník. "A co ty babko, tady se živíš? Máš na to od nás licenci? Máš na to vůbec vzdělání? Platíš ty vůbec daně? Ty se tu nedovoleně obohacuješ. Ty obelháváš poctivé lidi. Využíváš tu jen placebo efektu a šíříš nevědecké názory. Ty...Ty...Ty...v našem demokratickém zřízení tohle my trpět nebudeme. Máš od nás zákaz podnikání a dostaneš od nás pokutu za nezákonnou živnost a...a..."
Toho dne se někam ztratili děd a babka. Zmizela i jejich chaloupka (les zmizel dříve), nikdo nevěděl kam.
Zůstala jen továrna na lék, který už nepomáhal, a lidé, kteří kašlali a kašlali, a jestli neumřeli, tak tam kašlou dodnes.

převzato z E-x-x-1



*6.*
Uzdravení pomocí životosprávy

Měla jsem to vědět. Je to opravdu trapné. Jsem pětapadesátiletá vrchní zdravotní sestra, která po dlouhá léta vychovávala své nástupkyně. Měla bych vědět, o co jde! Ve skutečnosti jsem to i věděla, ale nebrala jsem své problémy vážně.
Vařila jsem taková jídla, která mi chutnala, a používala přitom hodně másla, vajec a sýrů. Také jsem jedla hodně vepřového a drůbežího masa a pila i dost piva. Příští týden už to bude lepší, říkala jsem si.
Dostalo se mi vrchovatě varování. Několik let jsem trpěla nadváhou. Pak se u mne rozvinul vysoký krevní tlak, který jsem se snažila udržet pod kontrolou léky. Následovala cukrovka, kterou jsem skoro deset let léčila ústně podávanými tabletami s inzulínem. Časem mi začalo v nohách i chodidlech svrbění a mravenčení, které postupně přecházelo do znecitlivění. Pak mne nohy začaly stále více bolet.
Nakonec jsem musela užívat kodein, abych mohla v noci vůbec spát. Chodidla jsem měla po celou dobu jako v ohni. K mému trápení se ještě přidalo několik záchvatů dny (velmi bolestivý typ artritidy), při kterých mi otekl a zrudnul palec na noze.
Přišel den, kdy jsem už nemohla chodit, a to ani v těch nejměkčích bačkůrkách na nejtlustším koberci. Měla jsem pocit, jako bych stoupala na ostří žiletek. Nakonec jsem to začala brát vážně a přihlásila jsem se k pobytu v ozdravném centru nabízejícím program NewStart.
Členové místního personálu mi vysvětlili, že jakmile cukrovka napadne nervy nohou a chodidel, pouze výjimečně dojde k uzdravení. Jedná se o vážnou situaci, protože jak znecitlivění postupuje, zvyšuje se riziko zranění a infekce. A vzhledem k tomu, že cukrovka postupně narušuje krevní oběh, zranění či infekce se často nezhojí, což způsobí gangrénu, kterou následuje často amputace.
Tohle všechno jsem věděla. Měla jsem přijít dříve. Prosila jsem je stejně, aby udělali, co je v jejich silách. Snad se podaří zastavit postup poškozování nervů. Slíbila jsem, že budu spolupracovat, že udělám všechno, co budu moci.

Komentář lékaře:
Katka své slovo splnila. Přešla na dietu charakterizovanou čistě rostlinnou stravou s nízkým obsahem tuku (10 % kalorií) a vysokým obsahem vlákniny. Přestala jíst veškeré rafinované či konzervované potraviny a vyloučila ze svého jídelníčku všechny živočišné produkty. Nestěžovala si - a výsledky se brzy dostavily.
Během prvních několika dní dokázala Katka stěží obejít stožár s vlajkou - asi šedesát metrů. S dalšími dny se však vzdálenost prodlužovala. Začala hubnout a její krevní tlak se snížil tak rychle, že bylo potřeba snížit a posléze zcela vysadit léky, které na tlak užívala. Naučila se udržovat svoji hladinu krevního cukru v normálním rozmezí při užívání pouze malých dávek inzulínu.
Nejúžasnější bylo však zlepšení její diabetické neuropatie, kterou trpěla již skoro pět let. Do jejích nohou i chodidel se postupně začal vracet cit. Na místní lékaře to velmi zapůsobilo - a Katka se stala chodícím příkladem pro návštěvy odborné i laické veřejnosti.
Katka se nestyděla poukázat na svoje pokroky: "Vím, že je velmi neobvyklé, aby se diabetická neuropatie začala zlepšovat takovým způsobem, jak k tomu došlo u mne. Je to zázrak, za který bych chtěla poděkovat Bohu."

Poznámka: Dr. Milton Crane, což je vědec pracující ve Weimar Institute v Kalifornii, dosáhl u řady pacientů s diabetickou neuropatií velmi povzbudivých výsledků. Se svými pacienty je v těsném kontaktu, aby určil, do jaké míry je změna trvalá a jak souvisí s tím, jak drží pacienti onemocnění pod kontrolou, když se vrátí domů.



*5.*
Voda

Naše tělo vodu potřebuje. Možná cvičíme, sportujeme, jíme zdravou, nízkotučnou stravu a dokonce užíváme výživové doplňky. Nepřehlížíme však náhodou ten nejpodstatnější základ všech zdravotních opatření - vodu?
Klíčové postavení, které voda hraje v životě, se odráží ve složení lidského těla. Voda je v tělesném systému všudypřítomná - tvoří přibližně 60 % váhy průměrné osoby a skoro dvě třetiny naší tělesné konstrukce. Po kyslíku je voda nejdůležitějším elementem naší fyziologie. Dokážeme přežívat týdny bez potravy, ale jenom pár dní bez vody. Voda tvoří 80 % krve, 73 % mozku, 73 % svalu a 22 % kosti. Bez dostatečného množství této tekutiny jsou mnohé hlavní procesy v těle vážně narušeny.
Voda hraje důležitou roli prakticky v každé funkci lidského těla. Vedle toho, že funguje jako obrovský chladící systém, který reguluje tělesnou teplotu, přináší též kyslík a živiny do všech buněk, pomáhá přeměně potravy na energii, chrání vitální orgány a klouby, zajišťuje správnou funkci jater a ledvin, pomáhá metabolizovat tuky, odstraňuje a detoxikuje odpadní látky z těla a stojí u základu veškerého vyměšování tekutin (sliny, slzy atd.). Ohromující je, že toto je jenom krátký přehled úžasné mnohotvárnosti komplikovaných funkcí, které voda v lidském těle zajišťuje. Žádná další látka v našem těle nemá tak široké použití. Asi nás tedy nepřekvapí, že udržování dostatečného zásobování organismu vodou je z pohledu dobrého každodenního fungování záležitost důležitá.
Lidské tělo ztrácí denně močí a potem až 3 litry vody. Vydechování způsobuje ztráty množství vody vodní parou. Když k tomu přidáme horké klima a náročnou fyzickou aktivitu, ztráty vody hodně vzrostou. Strava je zvláště odpovědná za velké výkyvy v potřebě vody. Přesolené potraviny mají tendenci vyvolávat pocit žízně velmi rychle. Protože tělo musí udržet rovnováhu mezi tekutinami a solemi, žízeň nám rychle napoví, že musíme kompenzovat zvýšenou hladinu sodíku. Nadměrný příjem bílkovin má podobný účinek. Lidé, kteří jsou na stravě s vysokým obsahem bílkovin (kulturisté nebo lidé, kteří takto chtějí ztratit na váze), musí přijímat více vody, aby z těla dokázali vyplavit příslušné odpadní látky vyprodukované přebytkem bílkovin. Pokud naše tělo rychle nedoplní zásoby vody, dostaví se stav dehydratace, který je charakterizován závratěmi, bolením hlavy, únavou a pocitem velkého hladu i vynechávající krátkodobou pamětí. Podle průzkumu, který nechala vypracovat organizace Nationwide Food Consumption spolu s American Dietetic Association, má velká část populace chronickou mírnou dehydrataci - aniž by o tom tito lidé věděli. Lidé nevěnují pozornost počátečním příznakům a poté, aby utišili velkou žízeň, se obrací k nápojům, které jsou přesyceny kofeinem a cukrem (což problém jenom dále komplikuje). Zvlášť velký pozor na dehydrataci je třeba dávat u starších lidí a u malých dětí. Tyto dvě skupiny jsou zvláště náchylné k rychlému vyčerpání zásob vody. Vzhledem k tomu, že drobné dětské tělíčko se potí v poměru k obsahu tekutin daleko větším povrchem, může rychle nastat dehydratace. Problém dále komplikuje to, že nejmenší děti nejsou schopny informaci o tom, že mají žízeň, účinně komunikovat. V kontrastu k těle dítěte, které je tvořeno vodou asi z 80 procent, u lidí starších 65 let tvoří voda asi 50 procent. Jak tělo stárne, začíná přirozeně vysychat, což vede k vráskám na kůži, snížené tvorbě slin a k řadě problémů s klouby. Starší lidé se rovněž musí vyrovnávat s tím, že jak stárnou, mechanismus odpovědný za pocit žízně se stává stále méně citlivým. Vytvořit si proto plán pití vody v průběhu dne se stává pro tyto lidi důležitý.
Ve většině případů by měl zdravý dospělý člověk vypít mezi dvěma a třemi litry vody denně. I když většina tohoto objemu tekutin by měla být získána vypitím standardních osmi sklenic vody (ā 0,3 l), velký důraz je třeba rovněž klást na konzumování rozumného množství ovoce a zeleniny. Tyto potraviny sestávají v průměru ze 70 % - 95 % z vody a přispívají k navýšení jejího denního příjmu. Snažme se, abychom nepili až ve chvíli, kdy pocítíme žízeň. Pamatujme si, že pocit žízně zaostává za skutečnou potřebou vody, kterou tělo potřebuje. Ve chvíli, kdy pocítíme žízeň, již můžeme být dehydratováni. Nejúčinnější strategií je zřejmě popíjet vodu v průběhu celého dne. Mějme u sebe láhev s vodou a navykněme si občas se napít. Než se nadějeme, stane se nám to přirozeností.
Až nás tedy příště přepadne odpoledne únava, sáhněme po sklenici přirozeného přírodního občerstvení. Je levné, neobsahuje žádné kalorie a nic se mu nevyrovná. Zacházejme se svým tělem dobře a ono nám to vrátí.

převzato z PZ 5-2-8 a upraveno



*4.*
Lékařská věda v řadě studií ukázala, že smích a humor mají velký vliv na tělesné i duševní zdraví člověka.
Jaké jsou účinky smíchu na tělesné zdraví člověka?


Smích uvolňuje svaly, zvyšuje tepovou frekvenci a zásobení krve kyslíkem, což podporuje krevní oběh (čímž se snižuje riziko mrtvice). Smích zvyšuje práh bolesti, posiluje svaly bránice a břicha, současně pálí kalorie (100krát se zasmát = 10 minutám veslování na trenažéru anebo 15 minutám jízdy na kole). Když se smějete, provozujete aerobní pohyb - po kterém cítíte uvolnění. Při smíchu se procvičují i dýchací svaly a svaly obličeje (nejlepší "facelift" jaký si můžeme dopřát). Dochází k uvolnění svalů po celém těle.
Smích uvolňuje napětí, stres a hněv - tím je dobrou prevencí infarktu. Ulevuje při depresích a tím pomáhá předcházet rakovině. U pacientů s rakovinou zlepšuje jejich stav. Produkcí bílých krvinek, které napadají a ničí buňky napadené viry, zlepšuje smích schopnost imunitního systému bojovat proti infekcím. Zvyšuje také aktivitu NK buněk, které bojují proti nádorům. Smích čistí plíce. Je lékem, který je možno předepisovat stále znova. Humor snižuje krevní tlak.
Smích je univerzálním vyjádřením radosti. Když se smějeme, vylučuje mozek endorfiny, což jsou hormony, které způsobují, že se cítíme dobře a v pohodě. Endorfiny ulevují při bolestech.
Byla vypracována dvanáctiměsíční studie na 48 pacientech po infarktu. Polovina z nich se dívala každý den 30 minut na komedii podle svého výběru. Druhé polovině pacientů nebylo umožněno sledovat žádnou komedii. Pouze dva pacienti z první skupiny, v porovnání s deseti pacienty z druhé skupiny, utrpěli během doby trvání studie další infarkt (Men's Health Nov. 99 Vol. 14 Issue 9, p 46).
Podle některých studií, vypracovaných v nemocnicích, zvyšuje smích práh bolesti. Smích pomáhá pacientům s rakovinou a uvolňuje svaly, které jsou stažené, když má pacient bolesti.
Smích snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu, který je vylučován nadledvinkami během stresu. Obnovuje neurotransmitery, které pomáhají vyrovnávat se se stresem.
Smích zvyšuje hladinu interferonu-gamma, který hraje aktivní roli při boji s viry a růstu buněk. Předpokládá se, že schopnost interferonu-gamma regulovat a ovlivňovat imunitní odezvu je jeho nejdůležitější vlastností. Hladina interferonu-gamma zůstává zvýšena až dvanáct hodin poté, co člověk sledoval filmovou komedii.
Smích vyvolává mozkové vlny, které se šíří celou mozkovou kúrou. Někteří vědci se domnívají, že lidé v depresi jsou náchylnější k onemocnění rakovinou.
Ve studii vypracované v Japonsku vystavili šestadvacet alergiků alergenům jako je prach a kočičí chlupy, zatímco se dívali na video s Charlie Chaplinem. Poté se stejní lidé vystavení stejným alergenům dívali na video o počasí. Vědci zjistili, že smích snížil výskyt alergických reakcí o 75 procent (Loma Linda's Vegetarian Nutrition & Health Letter, September 2001, Volume 4, Number 8).
Smích způsobuje, že se v těle vytvářejí imunoglobuliny A, G a M. Ve studii vypracované na Arkansas Tech University bylo zjištěno, že koncentrace imunoglobulinu A, což je antibiotikum, které bojuje proti nemocem dýchacího traktu, se zvýšila poté, co se jedenadvacet studentů pátého ročníku zúčastnilo zábavného komediálního programu. Hladina této látky zůstala nezměněna u těch, kteří se dívali na výchovný program (The American Fitness May/June 1997 Vol. 15 Issue 3).
Humor je dobrým způsobem, jak se vyrovnávat s problémy, pomáhá nahlédnout na věci z jiného úhlu. Jeho prostřednictvím lze uvolnit pocity hněvu a frustrace sociálně přijatelným způsobem.

převzato z PZ 5-1-10 a upraveno



*3.*
Test návyků životního stylu. Bylo by možná dobré jej obsahově více upravit, ale pro základní orientaci úplně stačí.


TEST



*2.*
Byla nebyla jedna krásná země. V té zemi však lidé padali ze strmého útesu. Padali a padali a zraňovali se, někdy i velmi vážně, mnozí umírali.
Systém lékařské péče v zemi reagoval na situaci tím, že u paty útesu rozmisťoval ty nejmodernější sanitky. Lidé, kteří se z útesu zřítili, byli briskně převáženi do nemocnic vybavených výstřelky poslední techniky. Žádná suma není příliš velká, když je v sázce lidský život.
Některé lidi posléze napadlo, že lepší možností by zřejmě bylo postavit nahoře na útesu ochranné hrazení. Když však tuto myšlenku veřejně vyjádřili, setkali se s nezájmem. Tomuto řešení nebyli, zcela pochopitelně, v první řadě příliš nakloněni výrobci (ani řidiči) sofistikovaných ambulancí, a ovšem ani ti, kteří dosáhli v některé oblasti poskytování zdravotnických služeb postavení nebo reputace - či kterým se prostě stala zdrojem obživy.
Lékařské autority trpělivě vysvětlovaly, že problém je mnohem složitější, než si lidé uvědomují. I když se totiž postavení plotu může zdát být zajímavou, ve skutečnosti není vůbec praktické. Lidské zdraví je příliš cennou hodnotou, než aby se ponechávalo v rukou lidem, kteří nejsou odborníci. Nechejte to na nás, uváděli tito zdatní zdravotní profesionálové, s dostatkem finančních prostředků a rozvojem genetického inženýrství budeme brzo schopni vyprodukovat takové jedince, kteří pád přežijí - a dokonce bez zranění.
Žádné ploty se tedy nestavěly. Jak času přibývalo, národ zjišťoval, že nemocnice a jejich lékařské vybavení pohlcují stále větší množství finančních prostředků - až nakonec země utrácela za lékařské služby mnohem více peněz než kdykoliv v historii.
Čím více lidí z útesu padalo a čím více rostl pocit naléhavosti, tím větší díl národního rozpočtu byl vléván do heroického úsilí nalézt lék - který by mohl být podáván padlým a přeživším nešťastníkům. Když někteří věční brblalové poukazovali na to, jak neplodné dosud vynaložené úsilí bylo, či si dokonce dovolili zpochybňovat, zda se vůbec kdy podaří objevit účinný lék, výzkum odpověděl masivní kampaní ve sdělovacích prostředcích ukazující muže v bílých pláštích, jak drží polámaná těla dětí a prosí: "Neopouštějte nás, už jsme skoro u cíle."
Členové několika rodin, které ztratili své drahé, se pokusili vztyčit na vrcholu útesu varovné označení - byli zatčeni pro vstup na cizí pozemek bez povolení. Když někteří z osvícených lékařů začali doporučovat, aby autority na poli zdravotní péče veřejně varovali občany před padáním z útesů, byli představiteli mocných průmyslových odvětví označeni za samozvané "zdravotní policajty". Došlo k zuřivému střetu - až nakonec, po mnoha jednáních a mnoha kompromisech, vydal lékařský stav následující varování: "Komukoliv, kdo si při předešlých pádech zlomil obě ruce a nohy, se doporučuje, aby si při následujícím pádu dával maximální pozor!"



*1.*
Bylo zjištěno, že své zdraví si člověk sám ovlivní asi z 50 %. Těch druhých 50 % se dělí mezi ekologii, genetiku a lékařskou péči. Jestliže tedy náš způsob života ovlivní z poloviny naše zdraví, tak proč nezkusit celkově upravit vlastní životosprávu?

1) Strava.
Na složení vhodné stravy existuje více názorů. Tak který je ten správný?
Pomineme naši chuť - ta se dá během dvou týdnů změnit.
Pomineme diety při některých nemocech (jater, slinivky,…) - je nutné je zachovat.
Osobně se přikláním k této "pyramidě" vyvážené stravy:

Jíst málo = tuky, cukr a sladkosti
Jíst s mírou = luštěniny, ořechy, mléčné výrobky, vejce
Jíst hojně = obiloviny, ovoce, zelenina

Omezme maso. Vyhýbejme se všem uzeninám, dělají v našem těle pěknou paseku…
Mimochodem podle anatomie a fyziologie člověk není ani masožravec, ani býložravec, ani všežravec, ale je plodožravec. A v tomto směru se vyskytuje a nabízí velmi bohatá a pestrá strava.

2) Pohyb.
Chodit. Hodně chodit! Nebo cvičit. Jinak to bude s námi po tělesné stránce špatné. Pro ty z nás, kteří mají sedavé zaměstnání, je to nutností. Přiznám se, že skoro vůbec necvičím. Ale v práci se hodně nachodím

3) Voda.
Používat jak zevně, tak i vnitřně. Je dobré, když se naučíme denně pít skoro dva litry "pramenité" vody (ráno a mezi jídly). Nebo neslazené minerálky či bylinkových čajů, ale pozor na minerály a bylinky… Budeme sice častěji chodit na WC, ale budeme více fit. Mám to vyzkoušené!

4) Sluneční svit.
Sluneční světlo je nezbytné pro uchování zdraví. Pokud je to možné, tak se denně vystavujme alespoň na chvíli slunečním paprskům. Při opalování bacha, abychom to nepřehnali. Ozón je tenčí.

5) Střídmost.
Jedná se o vyloučení přijímání toxických látek (tabák, drogy,…) a střídmé používání dobrého jídla i například práce (workholismus).

6) Vzduch.
Při každé a časté vycházce do přírody využijme chvilku k hlubokému dýchání z plných plic. Naučme se i správně dýchat - do břicha a náš organismus bude fungovat lépe.

7) Odpočinek.
Věnujme odpočinku dostatek času. Je to potřebné. Spánek dospělých by měl denně trvat minimálně sedm hodin (pár hodin před půlnocí). A o víkendu to s prací nijak nepřehánějme, ono to fakt většinou počká…

8) Dobrý duševní stav.
Překvapivě mnoho nemocí (až 50 %) je psychosomatických. Ale toto téma patří už do sousední ikonky.