KNIHOVNA

PŮST

Izajáš 58. kapitola

Iz 58 celá (ČEP):

1  "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.
2  Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.
3  "Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí." Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.
4  Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině.
5  Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?
6  Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?
7  Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?
8  Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
9  Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: "Tu jsem!" Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova,
10  budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne."
11  Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
12  Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.
13  Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči,
14  tu nalezneš rozkoš v Hospodinu "a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit." Tak promluvila Hospodinova ústa.

Celá tato kapitola tvoří jeden celek - z důvodu jak jejího obsahu, tak i např. uvedením jména Jákob v prvním a v posledním verši, či použitím sloves stejného tématu v prvním verši (volej, rozezvuč, ohlas) a shrnutím v posledním verši (promluvila...). Obsahem této kapitoly je pojednání o půstu. Jestliže chceme přemýšlet nad tímto tématem, je potřebné na chvíli dát stranou naše představy o tom, co půst je a co půst není, neboť v tomto textu sám Bůh říká, co je to půst.
Přijměme skutečnost Hospodinova slova, že je půst, který si nepřeje (v.5a), a je půst, který si přeje (v.6a).

v.1  Volej hlasitě (aby nebylo přeslechnuto) a oznam Božímu lidu jeho nevěrnost a jeho hříchy. V čem je nevěrnost a hříchy?
v.2  - každý den se mne dotazují
       - chtějí poznat moje cesty
       - jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští
       - na spravedlivé řády se mě doptávají
       - chtěli by mít Boha blízko
       - k tomu se ještě postí a pokořují (v.3a)
Jakou to má chybu? V čem je tedy nevěrnost a hříchy?
My se můžeme také dotazovat každý den Boha (modlitba), chtít poznat jeho cesty (bible), konat spravedlnost... (zákon), doptávat se na řády spravedlivé (nařízení), můžeme chtít mít Boha blízko (proč?), pokořovat se a postit se (v určené dny), ... a přesto - Bůh nám může říci: "Máte nevěrnost a hříchy."
Proč? Z kontextu vyplývá, že příčinou je:
      - mylný pohled na Boží vztah k lidem
      - mylný vztah k Bohu
      - špatný vztah k ostatním lidem
v.3  Proč my se postíme a ty si toho nevšímáš...? = Půst a pokora je naší zásluhou k tomu, aby Bůh jednal podle našich přání (byť třeba dobrých). Půst se tedy stane vynucovacím prostředkem (pákou) - když "nepomáhá modlitba" a nebo prostředkem k získání přízně u Boha, či splněním náboženské povinnosti, bez ohledu na ostatní. To vše se jistě odráží ve vztahu k Bohu a k ostatním lidem. A navíc (v.5) půst jako úmyslný viditelný projev... je herectví /pokrytectví/ - neboť Bůh ví, že držíme půst. Podobně na tom byli později farizeové (viz též Mt 6,16-18; posun od "dokazování Bohu" k "dokazování lidem") a ani my toho dnes nejsme uchráněni.
v.3b-4a  Když se postíte...
v.5  Je to půst, který si nepřeji. (!) V pravém postu má Hospodin zalíbení. (!)
Co je to tedy za půst, který si Bůh přeje a který nám může být vzdálen i když někdy "držíme půst" - jak říkáme?
v.4b ...slyšet náš hlas na výšině = k tomuto textu se vrátíme níže;
v.6-7  Hospodin mluví - toto je půst, který si přeji: (!)
6  Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?
7  Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?
Pro porozumění textu přemýšlejme nejprve o v.7;
a - lámat svůj chléb hladovému
Při půstu, který lidé občas drží, se zříkají jídla - nejedí.
Hospodin mluví: zřekni se jídla ve prospěch druhého člověka, který má hlad. /viz též L 14,12-14/
Budu-li bloudit několik dní lesem, hladový, s posledním kouskem chleba, a potkám jiného člověka, který je na tom podobně, ale chléb už nemá - co udělám?
Hospodin mluví - půst je:
a - zříci se svého chleba ve prospěch hladového člověka /viz též L 3,11b/
b - zříci se trochu místa ve svém domě pro ty, kteří nemají kde přespat
c - zříci se oděvu (ve skříni?) ve prospěch neošaceného /viz též L 3,11a/
d - nebýt netečný ke své krvi

/vsuvka:/
Mt 25,31-46
Je to poslední obraz v odpovědi Ježíše Krista na otázku jeho učedníků: Jaké bude znamení tvého příchodu a skonání světa...? (Mt 24,3)
V textu Mt 25,35-36 (37-39) a 42-43 (44) je citován Iz 58,7 ve stejném pořadí: jídlo (pití); přijmutí do domu; oblečení; a text "nebýt netečný k vlastní krvi" je upřesněn: "byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou".
Očima tehdejší společnosti byli nemocní vinni proti Bohu (J 9,2) a uvěznění vinni proti lidu (L 3,20 + 23,19), to znamená lidé nějak vinní a na okraji.
Text "nebýt netečný ke své krvi" ukazuje, že jsme si všichni rovni (a tedy všichni vinni - i když to tak někdy nemusí vypadat) a tak proto snad Pán Ježíš poukazuje na jednání k těm z nejmenších - Mt 25,40.45
Nebýt netečný k vlastní krvi = nebudeš v tomto dělat rozdílu mezi lidmi.
EGW - Pamatuj si sobecký křesťane: každá nevšímavost potřebných a nešťastných je přehlížením Krista v jejich osobě. (WM 40.49)
Nebýt netečný ke své krvi (dosl. k vlastnímu masu) - není myšlen jeden člověk, ale více lidí. Není tu také upřesněno, jestli se jedná o společenství Božího lidu - církve, nebo i o ostatní lidi (viz doslova Mt 25,40.45). Snad by nám mohl pomoci text Ga 6,10.
Vším tímto jednáním lidé ukazují, jak rozumí evangeliu.

d = všem potřebným lidem (bez rozdílu);
To je být ve vztahu k potřebným lidem. Jedná se o naplnění jejich tělesných potřeb: jídlo, přístřeší, oděv (teplo).
Tomu rozumíme. Přemýšlejme dál.
Různé překlady v.6:

ČEP - rozevřít okovy svévole
        - rozvázat jha
        - dát ujařmeným volnost
        - každé jho rozbít
BK - rozvázat svazky bezbožnosti
       - roztrhnou snopky obtěžující
       - potřebné propustit svobodné
       - všelijaké jho abyste roztrhli
PNS - uvolnili okovy ničemnosti
         - rozvázali pásy tyče jha
         - poslali zdrcené na svobodu
         - přerazili každou tyč jha
RP - rozopäť putá bezbožnosti
      - rozviazať uzly jarma
      - prepustiť zlomených slobodných
      - aby ste roztrhli každé jarmo

RSV (přel. PJ) - zbavit se pout hříšnosti
                       - uvolnit řemen jařma (něco co nespravedlivě omezuje svobodu) - zátěž
                       - nechat utlačované svobodně jít
                       - a rozbít každé jařmo
BH (přel. JB) - otevřít okovy svévole
                     - odpoutat svazky - zbavit pout (svazky které se viklají, nebo jsou ohnuté)
                     - poslat ty, kteří jsou polámaní (rozbití)
                     - a všechny, které se viklají (viklavé) vytrhnout (odtrhnout) - /viklavý může být zajatý/
V různých překladech jsou použita různá slova, ale podstata je stejná a tou se budeme zabývat.
K porozumění nám pomohou některé skutečnosti:

Potřeby člověka jsou tělesné, duševní a duchovní. Půst tedy se týká potřeb tělesných, duševních a duchovních.

v.4b          - duchovní               - vztah k Bohu
v.6               - duševní              - vztah k lidem
v.7                  - tělesný            - vztah k lidem
v.9b-10a      - duševní              - vztah k lidem
v.13          - duchovní               - vztah k Bohu
Začali jsme uprostřed a postupně svůj pohled rozšiřujeme.

v.3b     - hovíte svým zálibám ................................................A
-//-           - honíte všechny své dělníky ..................................B
v.4a             - pro spory a hádky ..........................................C
-//-                  - svévolně udeřit pěstí.....................................D
-----------------------------------------------------------------------------
v.6                  - rozevřít okovy svévole .................................D`
-//-               - rozvázat jha ...................................................C`
-//-            - dát ujařmeným volnost (svobodu) ......................B`
-//-       - každé jho rozbít .....................................................A`

Postup problému je A - B - C - D.
Postup k odstranění problému je D`- C`- B`- A`.
V den postu sice nepřijímáte jídlo (potřebu tělesnou), ale plnění svých duševních potřeb vyžadujete na druhých lidech.
D` - okovy (pouta) - jedná se o duševní spoutání. A to tím, že svévolí (o své vůli) protlačím své zájmy silou a mocí a třeba i pěstí - D, proti druhému člověku, který pak toho už moc udělat nemůže - je duševně spoután.
C` - rozvázat jha (nestačí rozevřít okovy). Jho je to, čím řídím druhé pro dosažení mých sobeckých cílů = psychická manipulace. V tomto dochází často ke sporům a hádkám - C. Jestliže jsou někde spory a hádky, pak příčinou je snaha o dosahování osobních sobeckých cílů - psychická manipulace.
B` - dát ujařmeným volnost (nestačí rozvázat jha). Je potřeba dát lidem volnost - svobodu, vůči mé osobě a to změnou postoje: nebudu se na druhé dívat jako na své dělníky - B (nemusí jít o pracovní poměr, protože v.1 = všechen lid Izraele), to je "shora dolů", ale budu se na ně dívat jako na "rovné sobě". Tím si jich také budu vážit a tím jim dám volnost - svobodu v jednání vůči mně.
A` - každé jho rozbít (k jakémukoli člověku). Jho je důsledek toho, když hovíme svým zálibám - A. Záliby nemusí být špatné, ale hovět zálibám špatné je. Odnáší to lidé kolem mne, ať chci nebo nechci. Každé jho rozbít. Vše co svazuje rozbít. Veškeré mé jednání, které úmyslně vede druhého člověka k určitému způsobu jednání vůči mně - rozbít; já to musím rozbít, a ne ten druhý...
My se nacházíme většinou v problematice C - C`, ani ne tak v D`- vždyť jsme "křesťané". Je potřeba jít přes B` až k A`, ale to se nám nechce...
Příklad:
Rodiče mají dceru, která již dospěla, vdala se a má svoji rodinu. Jednou otec své dceři řekne: "Přijďte k nám v neděli na oběd." Dcera má už se svojí rodinou jiný program a tak její odpověď otci bude negativní. Podívejme se na možné reakce jejího otce (problematika otce, ne dcery).
D - bouchne do stolu (přinejlepším) a řekne: "Už ani na oběd k nám nechcete přijít!" Jestliže ho má dcera ráda - co to s ní udělá? Co to s ní udělá v jejím jednání vůči němu?...okovy...
C - otec řekne: "Těšili jsme se, že spolu strávíme společné chvíle." Je to dobrá odpověď? Je to špatná odpověď? (Nemluvíme o tom, zda je věc dobrá či špatná, ale o motivacích.) Je to (nevědomky) prohnaná odpověď. V pozadí je velice jemná výčitka. Otci nejde ani tak o to, aby přišli na oběd, jako o to, aby si naplnil své citové nitro. Jde mu o jeho vlastní duševní potřeby a používá k tomu psychickou manipulaci a tedy "jemnější" způsob než oblast D. Chce svoji dceru "řídit" a tak "tahá za provázky", či "otáčí volantem" - jak bychom třeba mohli velmi nepřesně říct dnes; podle Jr 27.-28. kapitoly bylo tehdy "jho" to, čemu dnes říkáme "chomout". V podstatě jde o způsob jednání (vědomé i nevědomé) s druhými lidmi tak, aby oni jednali podle našich záměrů (v rodině, ve společenství, ...). Oblast C je nejprohnanější, protože si myslíme, že děláme dobře, ale jen hájíme své sobecké zájmy. Je to hřích (v.1).
B - otec řekne: "Dobře, když budeš chtít, domluvíme se třeba na někdy jindy." Otec dává své dceři volnost - svobodu. Jaký bude v tomto případě vztah dcery k otci, který jí dává svým jednáním na srozuměnou toto: "Ať se rozhodneš jak se rozhodneš, mám tě rád a můj vztah k tobě se nemění."?
A - takto "rozbíjí jho" u každého člověka se kterým jedná;

Tak jako ve v.7 se zříkám plnění svých tělesných potřeb (na které mám třeba i právo), ve prospěch druhého člověka (potřebného); tak i ve v.6 se zříkám splnění svých duševních potřeb - od druhého člověka (na které mohu mít také třeba i právo) a jemu v nich, když potřebuje, pomohu - v.10a [BK, RP, PNS].
A to je půst, který si Hospodin přeje, jehož důsledky jsou popsány ve v.8-9a. + v.10b-12. Je někdy těžké plnit v.7, je mnohem těžší plnit v.6, ale kdo vůbec plní v.10a [BK, RP, PNS]? (Ve v.11 je zaslíbení o dostatku v tomto půstu.)
v.4  První zmínka o půstu, který si Hospodin přeje (podle uspořádání kapitoly) se týká duchovních potřeb. První věc, které bychom se měli ohledně půstu v našich životech věnovat je: Slyšet náš hlas na výšině - výsosti.  /Zajímavý příběh je v Mt 17,1-21; jestliže v.21 byl dopsán později - nemusíme nad tím přemýšlet, jestliže byl napsán současně s ostatním textem - pak je vhodné si položit otázku, za jakých okolností to Ježíš Kristus řekl. Odpověď bychom mohli nalézt v kontextu celého příběhu... L 9,28/
Je rozdíl mezi v.2 a v.4b. Ten, kdo plní v.2, ještě nemusí plnit v.4b. Ten, kdo se modlí, čte z bible, zachovává řád a nařízení, "postí se", atd., ještě nemusí jeho hlas být slyšen na výšině - výsosti. Z našeho hlediska je to podivné a překvapivé. Co tedy znamená slyšet náš hlas na výšině - výsosti?
ČEP: výšiny, vyvýšenost, posvátná návrší; BK, RP: výsosti; - tak se nazývala místa, kde:
- se uctívala božstva - 1Kr 11,7; ...                   /mn. č. (?)/
- se uctíval Bůh (tolerováno) - 1Kr 3,2-4; ...     /mn. č. (?)/
- přebýval Bůh - Iz 57,15; ...                            /jed. č. (?)/
V Iz 58,4b ohledně stylu a kontextu se jedná o místo, kde přebývá Bůh (v nebi). Slyšet hlas - je obraz skutečnosti, neboť z našeho pohledu nemůže doslovně být slyšen náš hlas v nebi.
A obrazu skutečnosti, pokud není přímo vysvětlen (např. Zj 17,1b = Zj 17,15), lze porozumět z popisu dané skutečnosti, nejlépe jejím prvním popisem v bibli (např. Zj 14,8 a Gn 10,10; /Gn 11,2 srov. s Da 1,1-2; 4,27/). Obraz je tedy charakterizován prvním výskytem a popisem jeho skutečnosti v bibli.
"Slyšet hlas" je popsán poprvé v Gn 3,8a (přel. JD): "A uslyšeli (slyší) hlas Hospodina Boha procházejícího se v zahradě k větru (duchu, dechu, duchovnímu, vánku) toho dne (slovníkově sousloví "ruach ha-jom" znamená "za denního vánku")". Podívejme se, jak Bůh v té chvíli, kdy Adam s Evou "uslyšeli hlas", k nim přistupuje; a tak snad porozumíme, jak my máme přistupovat k Bohu, aby bylo slyšet "náš hlas". Zkusme ze skutečností určit princip:

  - procházející se - toto slovo údajně znamená (původní jazyk) procházet se s někým = společenství
  - po zahradě - v místech, kde byl přítomen člověk /Gn 2,8.15/ = přicházení
  - za denního vánku - (?) ani za vichřice, ani bez vánku = stálost (1 Kr 19,11-13; Jb 38,1; 40,1.ČEP6 - situace a kontext)
  - jednání - první čtyři pronesené věty jsou otázky (Bohem, který vše ví) = ohleduplnost
- oznámení o trápení v životě; nic nezamlčuje = opravdovost
- odění koženým oděvem; pomoc = služba
- vyhnání z ráje - žádný věčný život v hříchu (v té době úděl nepřítele) = shovívavost, /milosrdenství/  [PP 82]

Hospodin Bůh touží být s člověkem, kterého má rád za všech okolností a z toho vyplývá jeho způsob jednání.
Slyšet náš hlas na výšině tedy znamená toužit být s Bohem, kterého máme rádi za všech okolností a z toho vyplývající náš způsob jednání. Říká se tomu (Gn 5,22a.24a) chození s Bohem; dnes - mít osobní vztah s Bohem. To je duchovní půst - zříkáme se věcí, které nám v tom brání; a zříkáme se duchovních věcí, které nás duchovně ničí. Jednak např. okultizmu a dalšího díla nepřítele, ale také mylného chápání díla Božího (třeba pozdější "učení" farizeů). A to nás může přivést k v.13 (podle chiastické struktury).
v.13  Překlad tohoto verše může být dvojí:
a) - s masoretskou punktací - ČEP, BK, RP, PNS
- v sobotu se zříkáš věcí, které ti brání ve společenství s Bohem (půst duchovní);
- je zajímavé porovnat výskyt slova "záliby" v tomto verši - 2x a ve verši 3b - 1x;
- je to způsob Staré smlouvy;
b) - bez masoretské punktace - podle přel. JB - část
Jediná podmínka v tomto verši je v jeho první části:
- jestliže odvrátíš od soboty svou nohu (též BK, RP); původně pomlouvat, špehovat, vyzvídat;
Vše další je důsledek (podmínka není):
- činíš to, co je ti libé;
- svoláváš pro sobotu rozkoš;
- pro svatost Hospodinovu slávu (je slavná);
- slavíš ji - činnostmi cest svých (nejen v sobotu)
              - z nacházení přízně své (dodáváš ji vážnost)
              - mluvením Slova
Co znamená odvrátit od soboty svou nohu (BK, RP, JB)?
Ve v.4b (duchovní půst) je použit obraz skutečnosti. Také zde ve v.13 (také duchovní půst) je použit také obraz skutečnosti. První výskyt v bibli slova "noha" je v Gn 8,9a: "Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout (ČEP, RP); kde by odpočinula noha její (BK, PNS). To je místo, na které se mohla postavit, které by bylo pevné pro její nohy, či základ pro spočinutí - odpočinutí. Z toho vyplývá: Jestliže nebudeš hledat spočinutí - odpočinutí na sobotě, jestliže přestaneš chtít stát na sobotě, či ji mít jako základ,... to neznamená pominout, že sobota je den Hospodinův - Lv 23,3 a tedy že je to den svatý - Ex 20,8-11; Dt 5,12-15, ale znamená to, že na ní nebudu stát. Pak spočinu a odpočinu v ruce Hospodinově - Gn 9,8b.
/Vsuvka:/ Můžeme mít některé mylné pohledy na sobotní den:

Bylo by vhodné si znovu promyslet otázku svobody, nesvobody, služby a otroctví v našem životě.
Jestliže se odvrátíš od soboty, jako od místa na kterém "stojíš", které je "pevné", či tvůj "základ" (stát na sobotě) má to pozitivní důsledky. Zříkám se mylného - a tedy špatného přístupu k sobotnímu dni (půst duchovní).
Překlad a) může být i zdánlivým paradoxem - nazvat sobotu rozkoší a přitom se vzdát svých zálib a svých cest. Rozkoš je velice příjemný stav (největší potěšení - PNS), který si sami nepřikážeme, např. Gn 18,12-13; při uvědomění si, co tehdy pro ženu znamenalo rodit děti /'přivádět na svět'/. Ať a) nazvat sobotu rozkoší, nebo b) svolávat pro sobotu rozkoš - ukazuje, že nám věřícím to nemusí být vlastní. Opakem rozkoše může být hořkost (srov. Rt 1,20 ČEP). Sobotní den se snadno může stát hořkostí. A to, když místo toho, abychom našemu Pánu byli vděčni - L 15,21-22 (křesťanství je díkůvzdání...), budeme přemýšlet asi takto: v sobotu musím udělat "to", v sobotu nesmím dělat "ono". Snad by se to mohlo týkat "nedospělých". Sobota se má tedy pro nás vědomě stávat dnem rozkoše, což nás opět přivádí k již zmíněnému textu Mk 2,27. /Bůh si přeje, aby sobota byla pro nás dnem radosti. 6T 349/
v.14  je důsledkem. Mimo jiné budeme mít rozkoš v Hospodinu. To je konstatování a stojí za přemýšlení!

V této kapitole proroka Izajáše se slovo "Bůh" vyskytuje 2x a slovo "Hospodin" 7x. Je zajímavé porovnat v jakém kontextu se tato slova vyskytují a poté určit princip výskytu. Slovo "Bůh" se vyskytuje u lidí s půstem, který si Bůh nepřeje a slovo "Hospodin" se vyskytuje u lidí s půstem, který si Bůh přeje. První výskyt v bibli těchto slov je v Gen 1-3 kapitole.
Bůh (Elohim) - Gn 1,1-2,3; stvořitel nebe, země a vše živého na ní včetně člověka. Bůh a Pán celého vesmíru. Stvoření dobré a velmi dobré - Gn 1,4.10.12.18.21.25.31; člověk = obraz Boží - Gn 1,26-29; má požehnání, je správce přírody a má seznam jídelníčku od Stvořitele.
Hospodin (Jahve) Bůh - Gn 2,4-3,24; stvořitel nebe, země a člověka, kterému dal ráj o nějž se měl "starat". Stvořitel vše živého i muže a ženy. Ten, jenž dává svobodu lidem - Gn 2,16-17; chce dobré pro lidi - Gn 2,22-24; být i po pádu s nimi Gn 3,8n...; nesmiřuje se se zlem i zachraňuje - ...15...; způsobuje u lidí touhu po ráji (lepším světě) ...16-19...; je jim pomocí ...21...; a je k nim shovívavý ...22-24 (viz výše). Ten, jenž později řekl: Ex 3,13-15 "...Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Tedy Bůh osobní, blízký; Hospodin Bůh tvůj.
Takto lidé rozdílně vidící Boha - Hospodina, mají i rozdílný postoj k půstu (v této kapitole proroka Izajáše). Gn 1,1-2,3 + Gn 2,4-3,24 = obojí je pravda. Rozdílnost je v lidském vnímání Boha. Věřící lidé by se neměli trvale zastavit v tomto vnímání, ani trvale zastavit v postoji k půstu.
Nerozuměli tomu později farizeové (L 18,12), ani učedníci Jana Křtitele (Mt 9,14), ani tomu nemusíme rozumět my. Nemusíme tomu ani chtít rozumět. Naše ustanovení o půstu budeme dále zachovávat.
Jako lidé máme sklony si zasloužit různé věci či přízeň od druhých lidí. A zvláště od těch, o které nám jde. Takovéto myšlení přenášíme do vztahu vůči Bohu - v.2 nám ukazuje, jak v naší zbožnosti nám jde o prospěch (při neporozumění Božímu poselství). Dotazujeme se jej, chceme poznat jeho cesty, neopouštět jeho řády, konat spravedlnost, ...mít jej blízko, a tak se postíme a trápíme své duše (v.3.5 BK, RP, PNS). Jestliže však porozumíme a prožijeme Boží poselství lidem, náš vztah k Hospodinu i vztah k ostatním lidem se změní. Bude též nevědomě vyřešena otázka spravedlnosti (v.8 + Mt 25,37.46), jednání naší duše (v.10.11 BK, RP, PNS), i blízkosti Hospodina (v. 8.9.11).
Důsledky tohoto půstu:
      v.8 - tehdy ... (těl.?)
      v.9a - tehdy ... (duš.? 10b-12)
      v. 14 - tehdy ... (duch.?)
Všimněme si i toho, že náš půst - zřeknutí se - v oblasti potřeb tělesných a duševních se bude týkat věcí dobrých a v oblasti potřeb duchovních se bude týkat věcí špatných.
Náš půst nebude už otázkou určitých dnů, ale spíše způsob života. Bude příjemný Hospodinu (v.5 RP) a lidem přicházejícím s námi do kontaktu budou uzdravovány osobní vztahy (možný výklad v.12).

Tímto spisem téma o půstu není uzavřeno. Jestliže však budeme o půstu někdy přemýšlet, pamatujme také na Izajáše 58. kapitolu. Je to nejdelší text o půstu v bibli, kde Bůh mluví o půstu který si přeje. Zahrnuje náš vztah k Bohu i náš vztah k ostatním lidem.